Média si poprávu všímají těch případů, kdy pojišťovny odmítají platit klientům, kteří se ocitli spolu se svými rodinami kvůli vážné nemoci v problémech. Praxe však ukazuje i příklady, kdy pojištění zafunguje přesně tak, jak má.

Libuše B. pracovala jako manažerka v nadnárodní korporaci s příjmem kolem 70 tisíc korun měsíčně. Do té doby, než jí lékaři diagnostikovali rakovinu. S nemocí bojovala dva roky. Nakonec jí ale podlehla. Rodina byla přitom závislá zejména na jejím příjmu, protože manžel vydělával o více než půlku méně. Štěstím v neštěstí se tak stalo, že Libuše B. měla uzavřené kvalitní životní pojištění.

První rok nemoci Libuše B. pobírala nemocenskou ve výši 23 tisíc korun a domácnost fungovala z finančních rezerv, kterou si systematicky tvořila osm let. Druhý rok byl Libuši přiznán invalidní důchod ve výši 18 000 korun měsíčně. Po roce byla Libuši přiznána invalidita třetího stupně, kterou měla pojištěnou, a dostala od pojišťovny pojistné plnění ve výši 2 500 000 korun. Když Libuše B. zesnula, pojišťovna vyplatila na její účet pojistné plnění ve výši 2 000 000 korun.

Pojištění život matce desetiletého syna nevrátí, ale jedná se o dobrý příklad, kdy správně sjednané životní pojištění zafungovalo přesně tak, jak mělo. Před každým uzavřením pojistné smlouvy by se měl každý nejdříve zorientovat v typech rizik, kvůli kterým si životní pojištění sjednává. Nejčastěji se jedná o riziko úmrtí, invalidity, závažných onemocnění, trvalých následků úrazem nebo riziko pracovní neschopnosti.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here