Stalo se národním sportem půjčovat si peníze a nesplácet je

1
369

Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá, že každý, kdo chce poskytovat úvěry, musí disponovat základním kapitálem alespoň ve výši 20 milionů korun. Ale musí splňovat i další podmínky. Financnimys.cz přináší rozhovor s jedním z poskytovatelů úvěrů, který na trhu působí bezmála 30 let.

Mimo jiné říká: „Bylo by velmi zdravé, kdyby sem proniklo více zahraničních bank a nabídly své služby. Žil jsem v USA, kde je přístup bank ke klientům úplně odlišný, tam klientům vyjdou vstříc v jakémkoli směru, protože si ho skutečně váží.“

Na trhu s úvěry a půjčkami se pohybujete od 90tých let. Co říkáte jeho vývoji?

Začínal jsem jako tipař na základě živnostenského listu. Postupem času, jak jsem získával zkušenosti, jsem si založil vlastní podnik. Poměry na trhu v 90tých letech byly opravdu diametrálně odlišné, banky měly zájem o klienty a snažily se i o financování mnoha podnikatelských projektů. V podstatě už tehdy ale přibývalo odmítnutých žadatelů bankou, kteří měli problém získat půjčku jinde, takže drtivá většina se brzy dostala do svízelné situace bez východiska, a to byl pro mne první impuls, jak těmto lidem pomoci. Ostatně sám jsem byl jeden z nich.

Snadnou kořistí pro vlky

Jak se od té doby změnil trh s půjčkami a úvěry?

Proměny trhu jsou znatelné ve všech směrech, klienti byli dříve mnohem zodpovědnější, ale postupem let kvůli reportážím o lichvářích a jejich likvidačních podmínkách ve smlouvách začali dlužníci posilovat své sebevědomí s tím, že nemusejí splácet své závazky. No a pokud by jejich věřitel chtěl půjčku zpět, tak na něho pošlou nějakého novináře a on dá pokoj. To se postupně stalo národním sportem, půjčovat si, peníze nesplácet a všechny nazývat lichváři. Takže mnoho subjektů podnikající v této oblasti muselo upravit své podmínky a být přísnější, což si vlastně klienti způsobili sami svým přístupem.

Mnozí lidé nemají přiliš dobré zkušenosti s nebankovními poskytovateli úvěrů. Proč?

Nebankovních společností zde vyrostlo opravdu mnoho a jsem přesvědčen, že mnohé mají průhledné a férové jednání na právní úrovni. Na trhu jsou ale i podvodné firmy, které poznáte dle poplatků předem. Veškerá varování k těmto praktikám jsou ovšem marné, lidé jim denně platí nemalé částky. Je to stejné jako u předváděcí akce či volání na číslo 900…. Pokud je někdo naivní a důvěřivý, tak bude vždy snadnou kořistí pro tyto vlky.

Bankám přestávám rozumět

Co říkáte na nabídku bank?

Co se týče bank, tak jejich nabídka i produkty se rozrostly, což je pro klienty pozitivní. Každý si chce vybrat jen to nejlepší… Já osobně jsem v bance nikdy nepracoval, takže neznám politiku bank vůči klientům. Jak banky během let ale pozoruji, tak celkem přestávám rozumět jejich logice posuzování, komu poskytnou úvěr a komu už ne.

Jak to myslíte?

Denně vidíme reklamy za obrovské peníze na finanční produkty. Člověk z nich má až pocit, že banky půjčky a úvěry rozdávají každému kolemjdoucímu. Jen tak u dveří. Když ale přistoupíte k přepážce se žádostí o nabízený produkt, tak se minimálně setkáte s velkou administrativní zátěží. Už to člověka slušně otráví. Další problém je, když vám půjčku zamítnou. Bylo by velmi zdravé, kdyby sem proniklo více zahraničních bank a nabídly své služby. Žil jsem v USA, kde je přístup bank ke klientům úplně odlišný, tam klientům vyjdou vstříc v jakémkoli směru, protože si ho skutečně váží.

Zákon o spotřebitelském úvěru

Co si myslíte o změnách, který přinesl zákon o spotřebitelském úvěru a de facto zamezil tomu, aby na našem trhu s úvěry posobilo tolik subjektů jako dříve? Respektive trh „vyčistil“ hlavně pro silné finanční skupiny a banky. 

Co se týče tohoto zákona o spotřebitelském úvěru, tak jsem z něho stále velmi rozpačitý stejně jako právníci. Neustále se ptám, kdo vlastně z klientů může žádat o půjčku? Koho kdo vlastně chrání? Komu má zákon pomoci? Po jeho prvním prostudování jsem měl pocit, že to v žádném případě není ochrana spotřebitele. Měl jsem pocit, že je to spíše likvidace jeho plánů a potřeb. Podmínky, které určují schválení žádosti o úvěr, jsou velice přísné a to jak pro dlužníka, tak pro věřitele.

Jaké to má dopady v praxi?

Můj názor je, že ti ze zájemců o úvěr, které odmítnou banky i nebankovní instituce, znovu začnou dělat zoufalé kroky a podepíší cokoli s kýmkoli za rohem. Hlavně aby získali peníze na své potřeby. Zákon o spotřebitelském úvěru opomněl vysvětlit, kde si mají půjčit zamítnutí žadatelé o úvěr u bank či nebankovních společností, kterých je už dnes obrovské množství a denně jich navíc přibývá.

1 komentář

  1. Zákon o spotřebitelském úvěru opomněl vysvětlit, kde si mají půjčit zamítnutí žadatelé o úvěr u bank či nebankovních společností, kterých je už dnes obrovské množství a denně jich navíc přibývá.
    ———————–
    „Jeden z poskytovatelů úvěrů“ se chtěl zřejmě ptát, kde si mohou půjčit lidé, kteří pravděpodobně nebudou mít na splácení a kteří jsou ochotni se pak nechat vydírat, případně skončit na ulici a živit exekutory a podobné existence, jako je on sám. To, že půjčku nedostane každý má smysl – podívejte se, jak to dopadlo, když v USA každý dostal hypotéku a nikoho nezajímalo, zda to bude moci splácet.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here