Každý rodič, který vede děti ke sportu a podporuje je, si zaslouží respekt, říká Matúš Kuchálik

1
345
Matúš Kuchálik

Sport jako potřeba zasahuje celou společnost. A hlavně pak rodiče. Ti často platí nemalé peníze, aby jejich děti mohly sportovat a třeba i sportovně vyniknout. „Každý rodič, který vede svoje děti ke sportu a podporuje je v něm, si zaslouží respekt,“ říká v následujícím rozhovoru finanční poradce společnosti Partners Matúš Kuchálik. A nejen to…

Jakou máte osobní zkušenost se sportem?

Basketbal jsem hrál od 8 let. Zprvu to byly dva až tři tréninky týdně. Časem jich přibývalo a jako profesionál jsem hrál i nejvyšší basketbalovou soutěž v ČR. Hrál jsem na několika Mistrovství Evropy v mládežnických kategoriích. Jsem za to velice vděčný. Celkově jsem měl i štěstí na trenéry, které jsem potkal. Od každého jsem si něco vzal.

Pomáhali vám rodiče?

Rodiče mi pomáhali formovat pohled na sport.

Jak třeba?

Mladý člověk ve sportu, zvlášť když prochází pubertou, zažije mnoho emocí. Je to nejen radost a nadšení, ale i zklamání, frustrace, utrpené křivdy, takže také nechuť. Zkrátka horší i lepší období. Rodiče mi pomáhali to zvládat. To znamená, vštípili mi, že člověk překážky překonává. Trénuje svoje vlastnosti. Disciplínu, vytrvalost. Plánuje si a stanovuje cíle. Snaží se být co nejlepší už kvůli tomu, že vrcholový sport je vysoce konkurenční prostředí.

Pomohlo vám to i v profesním životě?

Samozřejmě. Jak v osobním, tak profesním. To, co jsem si osvojil ve sportu, jsem přenesl do svého podnikání.

Kdo je malý Ronaldo?

Co si myslíte o názorech některých rodičů, kteří si mnohdy nekriticky myslí, že jejich dítě/sportovec je už nyní – dejme tomu – malým Ronaldem?

Že jejich šance jsou velice malé. Ale ani to není nemožné. To, že rodiče věří ve své dítě je v pořádku a fandím jim. Věřím, že je potřeba mít sny a cíle. Věřím, že těm, kteří je mají, se nakonec podaří i vyplnit.

Souhlasím s vámi. Přesto se zeptám, jaká je realita?

Z mého ročníku o cca 400 dětí z celé republiky, kteří hráli basket, se basketem nebo sportem nezajistil nikdo do konce kariéry. V jiných sportech, jako je třeba fotbal nebo hokej jsou v tomto ohledu větší šance. Dá se tam vytvořit slušný majetek i v ČR, nemluvě o zahraničí, kde platí skvěle. Na druhou stranu je tam ale také větší konkurence než v basketbale u nás.

Sportovci a finance

Matúš Kuchálik v dresu BK Ústí nad Labem.

U sportu jste ale zůstal minimálně v tom smyslu, že se staráte o finance sportovců. Jaké májí nároky na řízení svých peněz?

Minimální. Jsou zvyklí nakupovat finanční produkty. Tak, jak nás to učí banky. Takže si občas koupí nějaký dluhopis, občas uzavřou stavební spoření. A občas myslí na své vlastní bydlení. Málokdo z nich má určený cíl a strategii. V tomto ohledu fungují jinak než ve sportu. Tam jsou zvyklí přemýšlet nad tím, co udělat, aby byly nejlepší a mohli hrát. U financí to tak u mnoha není. Není se čemu divit.

Mnozí naši vrcholoví sportovci ale nevypadají na to, že by byli finančně nezabezpečeni…

To jsou ti, co znáte. A i ti se často dostávají do finančních problémů. U nás se teprve tvoří první generace investorů. Lidí, kteří mají možnost si zaplatit a nastavit si finanční služby podle svých potřeb a cílů. Samozřejmě, že ty jsou tvořeny zčásti i z běžných finančních produktů.

Pojištění kontraktu

U sportovců se předpokládá kvalitní pojištění. Jaké možnosti jim dává současný český trh?

Tuzemský trh dává na výběr z jedné možnosti. A tou je klasické úrazové pojištění. Na sportovce se přitom specializuje několik pojišťoven. Sportovcům za příplatky, protože patří do vyšší rizikové skupiny, pojišťovny pokryjí riziko úrazů a trvalé následky po úrazu. Nabídnou denní odškodné a případně i krytí dalších rizik.

To nezní příliš „vrcholově“?

Nezní, ale i to má své opodstatnění stejně jako limity. Na tuzemském trhu se ale naštěstí začínají prosazovat i jinak konstruované pojištění pro sportovce, které se běžně využívá v USA. Je to pojištění kontraktu. Tedy pojištění té částky, o kterou by vrcholový sportovec přišel, pokud by se zranil, onemocněl a nemohl kvůli tomu hrát. Pojištění vyplatí příjem, na který má hráč u klubu uzavřenou smlouvu. Smlouvy jsou většinou na rok, ale i dva i více let. Když bych to měl uvést na příkladu. Pokud by se zranil například Ronaldo, česká pojišťovna mu podle svých tabulek vyplatí denní odškodné v řádu několika tisíc euro. To, podle toho, jak rychle se bude léčit. Protože ale Ronaldo nebude moci hrát, bude přicházet o miliony a stovky milionů eur. Navíc to funguje velice jednoduše a bez tabulek a toho, co řekne lékař.

Jak?

Hráč si sjedná částku, kterou chce měsíčně dostávat, když nebude moci hrát. Například 80 % z měsíčního platu. Zkrátka si pojistí svůj kontrakt. Konkrétně peníze, na které ho uzavřel.

Jakou roli v tom hraje to zdejší klasické úrazové pojištění?

Funguje jako doplněk k zajištění kontraktu. Kryje riziko úmrtí a invalidity. To je v případě sportovců přitom lepší řešit čistě rizikovým životním pojištěním. Záleží ale i na dalších věcech. Třeba na tom, zda má hráč rodinu. Jaké má plány. A jestli splácí nebo se chystá splácet hypotéku.

Rodiče a sport

Ke sportu děti nejčastěji přivedou rodiče. Jaké sporty jsou pro něj finančně nejnáročnější?  

Záleží na tom, na jaké úrovni daný sport provozujete. Ale drahý je samozřejmě hokej, nebo i tenis, kde se hodně cestuje. Ale jsou to další a další náklady. Mám i takové klienty. Rodiče hodně platí. Děti dávají na sportovní akademie. Tam roční balíček – zahrnuje jídlo, náklady na trenéry a péči – vychází v řádu desítek tisíc korun ročně.

To se týká prakticky většiny sportů?

Ano. Tohle je běžné v basketbale, cyklistice, hokeji, fotbale a dalších sportech. Je to běžný evropský model. Na druhou stranu oblast sportu je dost široká, proto i individuální. Záleží od příjmu rodiny. Ty bohatší si mohou dovolit soukromé akademie. Ti méně majetní jdou cestou spíše státních středisek. Výběrových, kde se dostávají ti nejvíce talentovaní kluci a holky. Většina rodičů finančně podporuje svoje děti ve sportu. Každý rodič, který vede svoje děti ke sportu nebo i k jinému směru, jim pomáhá. A zaslouží si respekt.

Jak vycházejí průměrné měsíční výdaje na tuto podporu, třeba u vašich klientů?

Na to se mi těžko odpovídá, protože to může být pokaždé jinak vysoká částka. A navíc jde jen o určitý výsek klientů, které mají ve svých pravidelných nákladech měsíční náklady na sport svého dítěte. Je ale jasné, že pokud má rodina příjem 50 000 korun a má z toho platit všechny náklady – náklady na dopravu na tréninky, náklady na trenéry, klubové příspěvky, vybavení, rehabilitace – bude to pro ni spolu s ostatními náklady zátěž. Znovu záleží na tom, na jaké úrovni sport dítě provozuje. Někdy ani příjem sto tisíc korun a více nemusí stačit.

Rodiče a finanční rady

Co byste osobně doporučoval rodičům dětí z hlediska jejich finančního zajištění do budoucna? Ať už tedy sportují, nebo nesportují.

Zde se nabízí několik cest. Záleží na tom, jak kdo rozumí investicím. V první řadě si je ale třeba hlavně říci, zda je v našich silách dítěti něco naspořit. A pokud ano, na co ideálně bychom mu mohli naspořit. Je to vlastní bydlení, studium v zahraničí, peníze na cesty….

Co dál?

Pak si zbývá položit otázku, kolik můžu dítěti měsíčně pravidelně spořit. No a podle toho si rodiče určí, jakým způsobem budou dítěti spořit. Může to být hypotéka na byt, může to být stavební spoření, mohou to být podílové fondy. Ale může to být cokoli jiného, co přímo nesouvisí s finančními produkty. Třeba zlato, umění, nemovitosti, ale i podnikání, anebo investice do sportovní kariéry dítěte. Těch možností je nekonečně.

1 komentář

  1. […] Sport jako potřeba zasahuje celou společnost. A hlavně pak rodiče. Ti často platí nemalé peníze, aby jejich děti mohly sportovat a třeba i sportovně vyniknout. „Každý rodič, který vede svoje děti ke sportu a podporuje je v něm, si zaslouží respekt,“ říká finanční poradce společnosti Partners Matúš Kuchálik. The post Každý rodič, který vede děti ke sportu a podporuje je, si zaslouží respekt, říká Matúš Kuchálik appeared first on financnimys.cz . Source: Každý rodič, který vede děti ke sportu a podporuje je, si zaslouží respekt, říká Matúš K… […]

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here