Do lidí se cpe horem i dolem, že vše musí mít ihned

0
1351
Vladimír Weiss

Frekventovaným tématem současných dnů je finanční gramotnost. Její jednoznačnou částí je i plánování. „A to značí být hlavně připraven na očekávané i neočekávané výdaje do budoucna,“ říká v rozhovoru finanční poradce společnosti Partners Vladimír Weiss.

O čem je finanční plánování?

Finanční plánování není o produktech, prodeji a vysokých výnosech. Finanční plánování je o dlouhodobé a systematicky vedené tvorbě majetku, rezerv a zajištění rizik. Jde o to být připraven na očekávané i neočekávané výdaje s určitým předstihem. A to vše má své souvislosti.

Jaké třeba?

Lidé umějí plánovat v krátkodobém pohledu. V horizontu pár týdnů nebo měsíců. Přitom upřednostňují krátkodobé cíle na úkor těch dlouhodobých a strategických.

Co myslíte těmi krátkodobými cíli?

Plánují cestování, dovolené, dárky, auto a ostatní záležitosti. Tedy cíle, které jsou teď a tady. Jejich pořízení přináší okamžité uspokojení. Souvisí to i s dnešní spotřební kulturou. Faktem, že se do lidí v uvozovkách řečeno cpe horem dolem, že vše je zapotřebí mít ihned. Tím rozhodně neříkám, že by se neměly plánovat i krátkodobé cíle. To rozhodně ne. Ale říkám, že pro krátkodobé cíle bychom neměli zapomínat na ty dlouhodobé. Což v praxi značí myslet i na to, co a jak bude za deset a více let a tomu přizpůsobit svoje plány a zdroje. Lidé výrazně upřednostňují své aktuální já na úkor svého já v budoucnu.

Finanční gramotnost

Je těžké upřednostnit své budoucí já na úkor já v přítomném okamžiku?

Není to žádná věda. Stačí se jen více zaměřit na dlouhodobé a strategické cíle, které jsou nutně propojené s financemi. Proto je plánování si života i z hlediska financí ve vyspělých zemích přirozené.

Jedna věc je plán, ale druhá věc je realizace. Jak si Češi stojí v praxi?

Lidé bohužel často sahají po nevhodných produktech. Spoří na penzi skrze pojistné produkty nebo využívají spořicí účty či stavební spoření pro dlouhodobé horizonty. Samotnou kapitolou jsou nejrůznější úvěrové produkty. Spotřebitelské úvěry, kreditní karty, kontokorenty, krátkodobé půjčky apod. Zejména KTK a KK jsou parodoxně převážně pro bonitní klienty, protože si mohou bezproblémově splatit půjčený kredit v bezúročným období. Tento luxus si však nemůže dovolit běžný smrtelník – ten se bohužel v úročeném pásmu zdrží mnohem déle.

Základní otázky

Jak hodnotíte i z hlediska výše uvedených případu finanční gramotnost v ČR? Plánují lidé u nás své finance?  

Problém je, že málokdo se [v ČR] zamýšlí nad tématy spojenými s financemi a budoucností. Lidé ve většině případů se svým plánem dohlédnou na pár měsíců nebo maximálně na pár let. Ale co bude za 10, za 20 nebo za 30 let lidé neřeší. Jak se říká, je to daleko a nikdo neví, co bude.  Problém je, že opak je pravdou. O to více by lidé měli toto téma řešit! Začít může každý. Stačí, aby si udělal chvíli klidu a pak se pokusil [ideálně na papír] odpovědět na několik důležitých otázek.

Které to jsou?

Jak budu připraven na situace, které nastanou za 10/20/30 let. Co budu od života očekávat a jak ho budu prožívat. Jaký je můj současný život a jak bude vypadat v penzi. A samozřejmě, kde budu brát peníze. Případně, co mám udělat s penězi, které mám, abych o ně nepřišel, a mohl z nich čerpat. Jedná se o velice individuální potřeby. Lidé uvažují různě a mají také různá přání a cíle.

Jaké třeba?

Může to být koupě vlastního bydlení, jeho rekonstrukce, ale i svatba, založení rodiny, období během rodičovské dovolené, nové auto, ale i podpora dětí při studiu. A samozřejmě již zmíněná penze. Z čeho budou žít, až budou v penzi. Kdy budou chtít mít možnost přestat pracovat.

Co dál by si lidé měli plánovat?

Jsou to peníze pro děti. I když slovo pro děti zde možná nemusí být chápáno úplně doslova. Jsou to úspory třeba na období studií dětí. Anebo tedy úspory skutečně pro děti. Jak se říká startovné. Může to být ale i vlastní bydlení pro děti. Anebo to může být dřívější splacení hypotéky.

Více investovat

Jak obecně Češi nakládají se svými financemi?

Obecně stále málo investujeme, čímž významně okrádáme své budoucí já. Nesáhneme si tak na rozumné výnosy. A hlavně prohráváme boj s inflací. Z dlouhodobého pohledu, myslím desítky let, je totiž větším rizikem neinvestovat. I když – samozřejmě je nutné investovat rozumně a dlouhodobě. Nevsázet na jednu kartu, investovat podle ověřených pravidel a principů, kde je základním cílem ochrana před inflací.

V mnoha zemích je přirozené, že lidé v momentě, kdy začnou pracovat, si automaticky odkládají část svého příjmu stranou. Dělají to i lidé u nás. A pokud ano, kolik si ideálně spořit.

Je to velice individuální. Ale řekněme, že například 10 % ze svého příjmu bychom měli dávat stranou na dlouhodobé strategické cíle. Dalších 10 až 20 % bychom měli odložit ve prospěch železné a krátkodobé rezervy. Zbytek příjmu klidně použijeme na vše ostatní.

Vladimír Weiss působí jako finanční poradce od roku 2007. V současnosti vede poradenskou kancelář pod hlavičkou Partners, pravidelně publikuje v českých médiích a je jedním z lektorů finanční gramotnosti. Absolvoval magisterský studijní program Ekonomika a management na Vysoké škole ekonomické v Praze a je držitelem certifikátu European Financial Advisor™ v oblasti finančního poradenství a plánování.

 

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here