Zlaté pravidlo u podnikatelů a majitelů firem zní: To, že dnes máte peníze, neznamená, že zítra nemůžete mít holé ruce. „I proto by podnikatelé neměli nechávat všechny své peníze ve firmě, ale měli by je i investovat,“ říká finanční poradce společnosti Partners David Kučera.

Od svých šestnácti let jsi pracoval ve firmě svých rodičů. Co ti dala tato zkušenost?

Vlastně to bylo primárně z důvodu, že mě to bavilo. Nejdříve jsem pracoval na pozici montážního technika. Později jako revizní technik bezpečnostních systémů a manažer kvality. Nechtěl jsem jen chodit do školy, ale chtěl jsem i něco praktického umět. Být užitečný, stát se profíkem. Učil jsem se věci, které málokdo dělal. A pak jsem programoval a spouštěl systémy i pro jiné firmy.

Proč jsi to dělal?

Chtěl jsem jednou přijít na trh práce tak připraven, aby se o mě firmy praly. Nakonec jsem se zaměstnal sám, protože už by mě asi těžko někdo zaplatil [smích]. A ještě mi k tomu dal takovou svobodu v myšlení a tvoření, jakou mám v podnikání. Mnoho děcek bohužel vyleze ze škol a nic moc neumí. Vidím to ve své praxi. Mají problém i se základní prací v Excelu, což považuji dnes za součást gramotnosti.

Proč jsi se rozhodl pro oblast finančního poradenství?

Když jsem se tehdy rozhodoval, jestli se budu věnovat finančnímu poradenství, oboru, který rozhodně neměl dobré jméno, tak jsem se do toho pustil s myšlenkou, že se stanu skutečným profíkem. Vyniknu i mezi ostatními poradci, ukážu lidem, že mě potřebují a že pro ně mohu být užitečný. Ale hlavně, začnu měnit samotný obor k lepšímu. Měl jsem jen tužku, nějaký starší notebook a mobil, byl jsem bez auta, ale s nadšením.

Podnikatelé a rizika

Jak jsou na tom dnes podnikatelé, majitelé firem z hlediska předcházení rizikům?

Myslím, že všichni si už uvědomují, že mohou zkrachovat, ale nepřipouštějí si míru rizik. Prvotní entuziasmus, že vybudují super firmu je vystřídán nelítostnou realitou. Potýkají se s překážkami, které jim do cesty staví ne vždy správně fungující stát. Řeší problémy s partnery i zaměstnanci. A není nic výjimečného, když skončí na tom, že o jejich službu či produkt není zase až takový zájem. Jak očekávali, vysnili si.

Setkáváš se s tím často?

Ano. Setkávám se s tím hlavně u nových projektů. Tam je mnoho lidí na začátku hodně optimistických.

Kdo uspěje?

Většinou dříči. Ano, dříči! Zpravidla si každý myslí, že ten či onen musel mít prostě jenom štěstí. To také. Ale štěstí si vybírá, ke komu přilne. Je-li někde dobrý záměr, který může prospět celku, chuť a síla tvořit, pracovat, zatímco jiní sedí doma u televize, nebo jdou s kamarády na pivo, pak se i štěstí usadí. Důležitá je také víra, že se to podaří. Zkrátka to musíte vidět – nechat působit sílu vizualizace. Tady už se dostáváme trochu za hranice běžného myšlení, ale právě soulad všech těchto věcí působí na naše podvědomí a vede nás k činu…

Jaké nejčastější chyby dělají začínající podnikatelé?

Nejčastější chyba, s níž se setkávám a nevede k dobrým koncům, je nadchnout se pro nějaký záměr, nakoupit si k němu, třeba i na úvěr, různé super-pomůcky, které bezpečně „zajistí“ úspěch, a s tím se vrhnout do podnikání. Největší věci většinou vznikly z ničeho. Z pouhé myšlenky a vidiny, jak svět bude jiný, pokud se to podaří.

Jaké další problémy vidíš z hlediska financí na straně podnikatelů, majitelů firem?

Bohužel se často stává, že většinu svých prostředků investují zpátky do podnikání. Zapomínají ale vytvářet kolaterály, které je udrží při životě ve chvílích, když se jejich firmě či projektu nebude dařit.

Když se ucpe hlavní penězovod

Vytvářet kolaterály… O co jde?  

V lékařství se termín používá ve smyslu postranních cév, které vedou krev do týchž oblastí jako céva hlavní. V případě financí lze kolaterálu chápat jako záložní penězovod, který funguje, když se ten hlavní porouchá nebo zanese. A to zcela samostatně.

Mohl bys to vysvětlit?

Tím nemyslím, že startujeme další byznys, když ten hlavní ještě pořádně nefunguje, ale část peněz si odkládáme do jiných aktiv. Je to podobné, jako bychom pracovali s rodinným rozpočtem. Vzít ideálně 10 procent svého příjmu a investovat ho na horizontu od jednoho až do pěti let. Dalších 15 procent na horizontu pěti a více let. A dalších až 5 procent pak použít na pojištění životních rizik. To nám pomůže v případě, kdy finanční rezervy nejsou takové, aby dokázaly pokrýt potřebný životní standard při dlouhodobém výpadku příjmů. Třeba z důvodu dlouhodobé nemoci, nebo i smrti podnikatele, který zpravidla má ze začátku více závazků než nashromážděného majetku.

Máš mezi svými klienty takové, které finanční problémy položily?

Za svou jedenáctiletou praxi jsem totální krach u svého klienta-podnikatele nezažil. Ale také je pravda, že mezi klienty mám dost lidí, kteří se dostali do nesnází kvůli nezdaru v podnikání. Velice často pak následkem krize v roce 2008.

O čem hlavně vypovídají jejich příběhy?

Jednoznačně o tom, jak moc je důležité diverzifikovat majetek a tvořit si rezervy. Stará ověřená pravda také říká, že pokud vajíčka dáváme do jednoho košíku, pak zkrátka riskujeme. Nelze spoléhat na to, že máme peníze ve firmě. Ne každému se podaří firmu výhodně prodat. Třeba kvůli tomu, že jeho podnikání je závislé na jeho jedinečných schopnostech, které ale nedokáže nebo nechce delegovat dál.

Jak investovat

Řekněme, že majitel úspěšné prosperující firmy investuje většinu peněz zpět do firmy. Zároveň ale i chce peníze z firmy investovat takříkajíc do sebe. Co bys mu radil?

V prvé řadě je dobré se podívat na daňové přiznání. To nám prozradí, jak bohatý skutečně takový podnikatel je. Nezřídka se stává, že podnikatelé mají daňově průměrné příjmy, ale životní standard několikanásobně vyšší.

 Co to s tím má společného?

Je nutné propočítat, kolik peněz by takový podnikatel dostal od státu v případě dlouhodobé nemoci a výpadku příjmů. Kolik peněz by musel dorovnat z vlastních rezerv, aby ustál výpadek příjmu. To samé se týká i starobní penze. Ta může být u takového podnikatele klidně i minimální. Nejdříve se je třeba podívat pravdě do očí na základě detailní analýzy. Pak navrhnout systém tvorby rezerv a formu investic na různé životní cíle. K tomu přidat různá daňová zvýhodnění finančních produktů a investic. Využít je na maximum.

Co v případě, že peníze pro podnikatele nejsou problém? Spíše přemýšlí, co s nimi.

Záleží na tom, co takový podnikatel od svých peněz očekává. Chce je v budoucnu investovat do nějakého startupu, nebo jinak s nimi podnikat, či vytvořit dostatečný finanční polštář pro rentu apod.

Třeba finančně zajištěné stáří…

Tady bych uvedl jednoduchý příklad, kdy čas pracuje za nás a je to velký dříč. Jedná se o takzvanou věčnou rentu, např. ve výši 30 000 Kč měsíčně. Což je takový základ, k němuž je ale třeba mít přibližně 10 milionů korun.

To znamená vyvést z firmy 10 milionů korun, abych si mohl pak každý měsíc vyplácet 30 tisíc korun v penzi?

Ne každý podnikatel si může dovolit vzít 10 milionů korun z firmy. Spíše je to míněno tak, že skoro každý podnikatel může vzít každý měsíc 4 600 Kč a při 35letém investičním horizontu, 8% ročním zhodnocení, odečtení inflace a poplatků za fond, může podstatnou část těchto peněz vydělat na finančních trzích.

Kolik ho to bude stát?

Investuje přibližně 1,9 milionu korun a zbytek přinese čas, respektive zhodnocení a zázrak zvaný „složené úročení“. Zajímavé je, jak se s ubývajícím investičním horizontem zvyšuje potřebná částka.

Jak to funguje v praxi?

Začneme-li investovat o 5 let později, pak na 30 letech už je potřeba investovat přibližně 7 100 Kč měsíčně, na 25 letech cca 11 tisíc korun, na 20 letech cca 18 tisíc korun a na 15 letech cca 30 tis. měsíčně. Je to z důvodu, že nám již právě čas nedokáže přinést takové zhodnocení, proto musíme vložit více z vlastních zdrojů. Složené úročení, tedy úroky z úroků, způsobují exponenciální růst finančních aktiv, o které se připravujeme, pokud investování odkládáme.

Proč by to měli podnikatelé dělat?

Protože tím takzvaně diverzifikují, tedy rozkládají riziko na různé finanční zdroje. Zároveň za sebe nechávají pracovat peníze. A naopak, chtějí-li dosáhnout téhož, musí své zisky nejen zdanit, ale také musí vložit do svého podnikání velké množství energie, které se v zisk přetvoří. Tím spíše by měli využívat i nástrojů, které jim jejich energii a čas ušetří, a stojí je menší úsilí. A netýká se to jenom výhradně podnikatelů.

Jak se připravit na krizi

Do čeho investují majitelé firem?

Někteří z nich se naučili už vytvářet rezervy i ve finančních aktivech, jako jsou například akcie a dluhopisy. Naučili se je chápat jako možnost pro ochranu hodnoty peněz, ale i jako zdroj pro rentu na stáří.

Tedy postupují jako mnohé domácnosti? Jen do fondů vkládají peníze po větších částkách?

Ano. Problém ovšem je, když stejně jako domácnosti začnou investovat do dlouhodobých aktiv, která pak s velkou ztrátou zpeněžují ve chvílích, kdy se dostanou do finanční tísně. Často kvůli nedostatečné finanční rezervě. Nemají-li dostatečné zkušenosti s finančními nástroji, pak jejich osobní rozhodnutí nemusí být správné, a nehledě na úspěchy v podnikání peníze prodělají ve špatných investicích.

Šlágrem mezi podnikateli jsou nemovitosti. Jaký je tvůj názor? 

Ať jsou nemovitosti v portfoliu každého investora, třeba i nepřímou formou, tedy prostřednictvím fondů. Krize se ale dotýkají také nemovitostí. Nejen, že padá jejich cena, ale i nájemníci utíkají. Nemovitosti se tak mohou stát v případě financování hypotékou devastujícím pasivem. Ztráty jsou pak v desítkách procent. Tedy, nemovitosti ano, ale maximálně do 25 % portfolia.

Každý říká, že pro krizi nebo recesi nejsou ekonomické důvody, ale skoro každý spekuluje o tom, kdy krize a recese přijde. Připravují se podnikatelé i na horší časy?

Jak kteří, ale většina ne. Mívají nastavený poměrně vysoký životní standard. Náklady spojené s jeho udržením je tak zpravidla dříve či později začnou potápět. Když se podnikatelů a majitelů firem ptáme, jak vysoká je jejich pohotovostní rezerva, zjišťujeme, že jen nízká procenta ji mají dostatečnou. Tedy dvanáctinásobek měsíčních příjmů.

Podobné to bývá i u sportovců. Lze je v tomto ohledu srovnávat s podnikateli?

Myslím, že zejména profesionální sportovci potřebují odbornou finanční péči. Pravda je, že i u profesionálních sportovců je to často o výši příjmů. Získají-li pocit, že je sport velmi nadstandardně živí, pak zpravidla začnou i nadstandardně utrácet. Patrně to vyplývá z nějakého emočního deficitu, protože sport na vrcholové úrovni s sebou nese i dřinu, odříkání a spoustu adrenalinu. Možná, že potlačují city, které si pak mohou kompenzovat utrácením. Nicméně, sportovní kariéra je poměrně krátká.

Vzorem jsou rodiče

A co podnikatelé?

O úspěšných podnikatelích se často říká, že jsou lakomí. Většinou to o nich ale tvrdí lidé, kteří mají pocit, že peníze jsou k tomu, aby se utratily. A čím více jich je, tím více se může utrácet za cokoli. Tedy záleží na každém podnikateli. Mnozí z nich hledají efektivitu a přemýšlejí nad tím, nejen za co své peníze utratí, ale i o tom, jak je investují, aby je zhodnotili a přetvořili v něco hodnotného. Vědí, že peníze mají tvůrčí potenciál.

Platí to pro všechny?

Je to individuální. Myslím, že návyky v tomto ohledu získáváme v dětství. Vzorem jsou rodiče. Svoji roli hrají i povahové vlastnosti. Výchova a naše osobnost nás předurčuje, zda budeme ke zhodnocování peněz přistupovat spíše konzervativně či dynamičtěji. Svoji roli v tom hraje samozřejmě čas a zkušenost. Je zajímavé, že i když v podnikání podstupují velká rizika, u investic postupují velice konzervativně. Alespoň tak to vidím v praxi.

Čím si to vysvětluješ?

Já myslím, že je to tím, že si uvědomují, jak obtížné je toho dosáhnout a nashromáždit majetek. Znají hodnotu peněž. Což už ne vždy platí pro lidi, kteří takzvaně nemají peníze. Ti často investují podstatně dynamičtěji. Důvod ovšem je, že touží po snazších a vyšších výnosech. Nakupují produkty, volí investiční nástroje, jejichž principu nerozumí, ale mají za to, že jsou až zázračné.

David Kučera

David Kučera pracuje jako finanční poradce od roku 2007. Spolupracuje v týmu. V roce 2011 se stal, jako jeden z prvních v České republice, držitelem prestižního evropského certifikátu European Financial Advisor™ v oblasti finančního poradenství a plánování. Poradenské kanceláře provozuje v Brně, Praze a v rodném Jablonci nad Nisou. Je absolventem Vysokého učení technického v Brně, Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií a následně i Fakulty podnikatelské, obor Řízení a ekonomika podniku. V letech 2009 a 2010 se podílel na natáčení tří sérií pořadu Krotitelé dluhů, vysílaného Českou televizí.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here