Jestliže jsou cla na evropské vozy do USA 2,5%, proč by měly být cla na americké vozy do Evropy 10%? Ptá se v rozhovoru pro Financnimys.cz ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček [za ANO].

Podle něj i omezení čínského vývozu do USA může mít dopady na evropské producenty už jen tím, že se Čína se svým zbožím obrátí do Evropy a bude neúměrně tlačit ceny dolů.

Evropská komise aktuálně zvažuje kompenzační opatření proti USA ve sporu Airbus/Boeing. Boeing a USA napadají podporu EU Airbusu jako neférovou. Neukazuje to na přiostření vztahů mezi EU a USA? Jaká je politika ČR ve vztahu k USA?

Českou republiku Amerika nesmírně zajímá. Je mezi top desítkou obchodních partnerů. Je mezi top 6 partnerů s přidanou hodnotou. Do USA vyvážíme finální produkty, u nichž je zajímavá obchodní marže. Tedy Amerika je hrozně důležitá, zejména pro menší a střední firmy. Nejde ale jen o obchod. Z našeho pohledu je Amerika také spojena s oblastí výzkumu, máme povinnosti vůči Severoatlantické alianci [NATO], je to i o výměně služeb a podobně. Jakékoli zakolísání amerického trhu by pro nás mělo nepříznivé následky.

Donald Trump minulý týden o půl roku odložil uvalení cel na dovozy evropských aut do USA.  To by se jistě dotklo i německého automobilového průmyslu a tedy i toho českého. Jak toto vnímáte?

To, že by Donald Trump zvedl cla na automobily, je nebezpečí. Věc, která ohrožuje spolupráci mezi EU a USA. Bedlivě to sledujeme. Ale myslím si, že zvítězí rozum. A nakonec dojde k nějaké férové dohodě. Trump má nakonec pravdu. Jestliže jsou cla na evropské vozy do USA 2,5%, proč by měly být cla na americké vozy do Evropy 10%?

Myslíte si, že prezident Trump zvýší cla na dovoz evropských aut do USA?

Když se Trump rozhodne… Byl jsem u toho, když s ním jednal premiér Babiš. Toto téma tam náš předseda vlády otevřel. Trump tvrdil, že je připraven na jednání s Evropskou Unii, ale musí to být vyvážená dohoda. Zřejmě bude čekat i na složení nové Evropské komise. Vztah s prezidentem Evropské komise Junckerem není zjevně ideální.

Karel Havlíček: mezinárodní obchod

Jak hodnotíte současný vývoj USA vs. Čína?

Situaci monitorujeme velice pečlivě. I to je pro nás klíčové. Totiž, pokud Čína kvůli clům, poplatkům a dalším nařízením omezí svůj obchod s USA, soustředí se na Evropu. Což nám nevyhovuje, protože tím velice ohrozí evropské producenty, dojde k cenovým válkám a podobně. Dneska musíme sledovat vztah USA, Čína, Evropa.

Jsou tu ale přece i další trhy?

Ano, například Rusko a SNS [Společenství nezávislých států, organizace zahrnující 9 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu, pozn. red.], země Jižní Ameriky. Slušné šance jsou v Africe.

Jak si stojí náš zahraniční obchod ve vztahu k těmto zemím?

85 % našeho zahraničního obchodu jde do zemí Evropské unie. Do USA, Číny a Ruska jde 10 %. Zbytek je třeba ta Jižní Amerika nebo Afrika. Z toho vyplývá, že pro nás je, a i nadále bude dominantní Evropská unie.

V souvislosti s mezinárodním obchodem je často zmiňována přílišná orientace českého průmyslu na automobilový průmysl a Německo. Je to podle vás vážné riziko?

Automobilový průmysl je dominantní. Buďme za něj rádi, protože automobilový průmysl nás živí. Na druhou stranu s nástupem nových technologií, jako je třeba umělá inteligence, ale máme slušnou šanci nebýt tak závislí pouze na automobilovém průmyslu. Nyní připravujeme hospodářskou strategii na několik let dopředu a tam zohledníme všechny vlivy a šance růstu. Nesmíme ztratit naší průmyslovou nezávislost.

Jednou z nových technologií je i elektromobilita. Někteří ekonomové ji vnímají jako riziko pro náš automobilový průmysl, protože může docela změnit subdodavatelské vztahy. Jaký je váš názor?

Co se týče elektromobility, tak zatím nevíme, do čeho přesně jdeme. Musíme pečlivě vyhodnotit, co to udělá se strukturou našeho průmyslu. I proto je za pět minut dvanáct předložit opravdu dobrou hospodářskou strategii země, je to priorita. Můžeme přijít o to dominantní průmyslové postavení, které nám vytváří nezávislost a stabilní trh práce.  Je to nepochybně trend, který musíme brát v potaz, ale je třeba vidět i rizika a připravit se na ně.

EU a emise

Aktuálně vrcholí kampaně do Evropského parlamentu. Jak hodnotí fungování České republiky i českých firem v rámci Evropské unie? A to třeba v souvislosti s přerozdělováním dotací?

Každá jednotlivá firma si musí najít svůj prostor. Díky velkému trhu EU a zásadám volného pohybu k tomu má ideální předpoklady.  Co se týče Evropské unie, byli bychom rádi, pokud by jednotlivé unijní země měly větší manévrovací prostor v tom, jak budou využívat dotace.

Mohl byste to upřesnit?

My jsme rádi, že nám Evropa poskytne zdroje ve formě strukturálních fondů, ale jsou to přece i naše přerozdělené peníze. Proti tomu samozřejmě neprotestujeme, ale protestujeme proti tomu, do čeho ty zdroje dávat. Každá země je jiná, má jinou infrastrukturu, jiné sociální problémy. Je jinak hospodářsky orientována. Členské země by měly mít větší pravomoci, jak nakládat s evropskými dotacemi. A i když chápu, že to musí v rámci celku EU dávat smysl, role jednotlivých zemí ve smyslu konkrétní alokace peněz musí být vyšší.

Například u kterých dotací?

Například dotace na zelené technologie. Česká republika je průmyslová země. V jejím případě každé neuvážené rozhodnutí může mít fatální důsledky. Může narušit stabilitu pracovního trhu, porušit dodavatelsko-odběratelské vztahy.

Dotace na zelené technologie, to je dost široký pojem. Vadí vám snižování emisí?

Snižování emisí, které může být pro průmyslovou zemi problém. Evropská unie je jedním z nejmenších znečišťovatelů ovzduší. To je jistě dobře, je třeba jít příkladem, je to správný směr, ale tím spíše opatření musejí být vyvážená. Jinak vyléváme s vaničkou i dítě.

Jaké jsou priority Ministerstva průmyslu a obchodu z hlediska čerpání dotací?

Nyní je klíčové období. Vyjednává se o podobě programového období na roky 2021 až 2027. Již nyní víme, že Česká republika dostane méně peněz než v minulosti. Což samo o sobě při správném nasměrování nemusí být problém. Podstatné je, do čeho zdroje půjdou. Naše priority jsou podpora dopravní infastruktury, výstavba v sociální oblasti, nové technologie spojené s chytrou infrastrukturou, podpora malých a středních podniků, výzkum a inovace a energetika.

Velcí vs. malí

Říkáte podpora malých a středních podniků. Není to tak dlouho, kdy se současný premiér vyjádřil v tom smyslu, že ČR potřebuje podporovat velký průmysl. Že malé a střední podniky jsou, cituji, na prd. Vyjasnili jste si tato jeho slova? Přeci jenom do úřadu přicházíte z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Česká ekonomika je závislá na malých a středních firmách. 99 % našich firem jsou malé a střední firmy. Generují 40 % z HDP a podílejí se z poloviny na vývozu. Velice důležité jsou i osoby samostatně výdělečně činné [OSVČ]. Jsou pilířem venkova, zajišťují jeho obsluhu. Bez nich si to lze těžko představit, i když z hlediska tvorby HDP čísla hovoří ve prospěch velkých hráčů. To ale neznamená, že ti malí nejsou důležití.

Když už tedy mluvíte o venkovu, jak byste hodnotil situaci například z pohledu českých producentů potravin z hlediska jejich přístupu do řetězců? Ne vždy mají šanci, kde své zboží nabídnout, případně ne vždy za dobrých podmínek?

Potravinové řetězce odebírají od českých firem. Není pravda, že ne. Je to ale velice tvrdý konkurenční boj. Tuzemské firmy se musejí proprat o místo na trhu. Souhlasím ale s tím, že je zde ale extrémní množství hypermarketů. Že se to neuhlídalo na bázi urbanistického rozvoje malých měst a že velké nadnárodní firmy prodávají v mimořádné míře pod nákladovými cenami. To likviduje jak venkovské prodejny, tak to jde často i proti kvalitě. Chystáme se proto otevřít několik zákonů, mnoho věcí zpřísnit, ale nenalhávejme si, že otočíme kormidlem dějin…

Může jim vůbec tuzemský drobný obchod konkurovat?

Pokud máte například už v městysech několik řetězců, je jasné, že zásadně omezí drobný obchod i navazující služby. Jako je například i ta hospoda, protože lidé si to pivo raději koupí v řetězci v PET lahvi a vypijí v garáži, než aby šli do hospody. To samozřejmě není ideální. Na druhou stranu ani ty řetězce nemůžeme vidět jen ve špatném světle. Jsou dobře dostupné, mají široký sortiment, dlouho otevřeno a lidem se v nich pohodlně nakupuje.

Dá se toto vůbec nějak řešit?

Dost těžko. Navíc je otázka, jestli do toho má vstupovat stát. Často slyšíme, zabraňte řetězcům prodávat za podnákladové ceny, zakažte stavby dalších hypermarketů… Otázka je, zda toto je cesta. Můj názor je, že v čase dojde k tou, že lidé se nasytí řetězců a začnou se vracet do menších, specializovaných obchodů. A budou se do nich vracet i z pocitu určité společenské odpovědnosti. Budou vědět, že nákupem u souseda podporují chod daného místa, jeho přirozenou infrastrukturu, své okolí a místní producenty. Ale tento patriotismus nenařídíte zákonem. K tomu lidé musejí dospět.

Otázka je, zda u nás ještě nějaký drobný obchod funguje…

Karel Havlíček: Podíl malých obchodů klesá, to je fakt. Například tu obslužnost malými prodejnami drží paradoxně Vietnamci. Chápu, že se to někomu nemusí líbit, ale fakt je, že právě vietnamské obchody udržují na malých městech a obcích ještě drobný prodej a tím i obchodní ruch.

Kdo je na „nic“

Zamluvili jsme otázku na to, zda jste si s premiérem Babišem vyjasnili jeho názor na malé a střední podniky proti těm velkým. Bavili jste se o tom. Jak jste mu oponoval jako Karel Havlíček předseda Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR?

[Andrej Babiš v roce 2013 při setkání s šéfem Jihomoravského inovačního centra Jiřím Hudečkem doslova řekl: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“]

Ano. Bavili jsme se o tom častokrát. Ta jeho věta je vytržená z kontextu. On to řekl jako ministr financí, kdy byl zodpovědný za finanční stabilitu státu, jejímž základem je účinný výběr daní. Viděl, že zatímco právnické osoby a zaměstnanci přinesou do státního rozpočtu v součtu 250 miliard korun, živnostníci „jen“ nízké jednotky miliard. Jako ministr financí vyjádřil, že zatímco podniky a zaměstnanci zaplatí na daních hodně, milion živnostníků málo. To mu tehdy skutečně vadilo. Tehdy jsme si to ale rychle vysvětlili, role OSVČ je mu jasná a společně připravujeme revoluční opatření pro jejich podporu. Velice dobře si uvědomuje, že živnostníci a malé firmy jsou klíčové pro sociální smír a jejich role není jen ve smyslu přínosu přes daně.

Povinné odvody u živnostníků rostou každým rokem. Klesá počet živnostníků, kteří mají živnost jako hlavní předmět podnikání. Velkým firmám stát dává úlevy na dani, co dává živnostníkům?

Právě v posledních třech letech se situace otočila a roste oproti minulosti počet živnostníků celkem i z hlavní činnosti. Obecně není cesta, že se budou živosti dotovat přímými zdroji. Na to stát nemá. Navíc vidíme, že tomu živnostníkovi je často jedno, jestli na dani zaplatí 15 nebo 17 procent, ale vadí mu byrokratický těžkopádný systém, který mu zabírá čas. I proto se soustředíme na jednotné inkasní místo, kde se s jedním odvodem zaplatí všechno, odvody, daň, připravujeme koncentraci informací na jednu místo, změny jen ve dvou dnech v roce, snižujeme počty kontrol. Ušetříme tím živnostníkům a podnikatelům čas. A čas jsou peníze.

S finančími úlevami tedy nepočítáte?

Na toto se spíše soustředíme, než že bychom poskytovali stále jen nějaké úlevy. To bychom se uúlevovali k smrti. Musí to být i dostatečně přehledné a stabilní. Normální člověk nemá ani čas tyto věci sledovat. Běžný živnostník pracuje, nestíhá se zajímat o legislativní změny.

Karel Havlíček a osobní zodpovědnost

Post ministra průmyslu a obchodu vám byl v minulosti již nabídnout. Proč jste ho tehdy nepřijal a nyní přijal?

Těch důvodů bylo více. Ale hlavně to byl pocit zodpovědnosti. Za poslední rok, kdy jsem byl místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace, se nám podařilo s panem premiérem, který byl jejím předsedou, změnit parametry inovačního i výzkumného prostředí. Za rok jsme udělali to, co se tady neudělalo za posledních 30 let. No a ve chvíli, kdy pan premiér dospěl k názoru, že chce udělat změnu v hospodářské politice jako celku, mne požádal, zda bych na tom byl připraven pracovat. A podobně jako ve výzkumu a inovacích připravit hospodářskou strategii.

To byl ten důvod?

Ano. A Ministerstvo průmyslu a obchodu je k tomu klíčová instituce. Zastřešuje průmysl, energetiku, suroviny, podnikání, digitalizaci i exporty. Pokud bych to dělal jen v roli vicepremiéra, bylo by to jen teoretické cvičení, takto to můžeme opravdu změnit. Svoji roli sehrál i fakt, že dalším místopředsedou vlády se stala paní Schillerová, což dává šanci nejen připravit dobré produkty, ale rovněž je odfinancovat a účinně řídit na rozpočtové bázi. Připravujeme tedy společně hospodářskou strategii země, což bude vrcholný dokument a nejenom pro tuto vládu, ale i vlády budoucí. A to je velká výzva a obrovská odpovědnost.

Jak se vám spolupracuje s Andrejem Babišem jako premiérem, manažerem?

Ta spolupráce nám sedla. Oba jsme orientovaní na výsledek a na velké pracovní nasazení. Pan premiér je výsledkově orientovaný manažer. Jedná věcně, rychle a je i důsledný. Což je důležité. Jako manažer hledá přímočaré cesty.

Nedělá vám pak problém trochu politika, která se váže k výkonu ministra?

Ne. Politika k tomu patří. 20 let jsem ji navíc provozoval jako předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Hledal jsem a uzavíral kompromisy s desítkami ministrů a mnoha premiéry. Vyjednávání a politické kompromisy mi nejsou cizí. Navíc jsem 30 let podnikal, zaměstnával stovky lidí, exportoval do desítek zemí, zažil doby krize i růstu. To mi dává určitý odstup a snad i jiný pohled na věc, než mají zajetí političtí matadoři.

Doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA byl do čela resortu průmyslu a obchodu jmenován 30. dubna 2019. Stal se i vicepremiérem pro hodpodářství. Karel Havlíček je i místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace a byl předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR [AMSP ČR].

V letech 1991 až 2001 byl Karel Havlíček šéfem firmy ElCom Multimedia Group. Následně v letech 2001 až 2007 pracoval na pozici obchodního ředitele firmy Sindat; v roce 2007 se Harel Havlíček stal jejím generálním ředitelem a od roku 2015 byl jejím majoritním vlastníkem s podílem 58 %. Skupina Sindat sdružuje firmy podnikající v oblasti středního průmyslu a nových technologií.

S jmenováním do pozice ministra průmyslu a obchodu Karel Havlíček prodal všechny majetkové podíly. Vystoupil ze všech statutárních orgánů a rovněž odstoupil z pozice šéfa AMSP ČR. Nechal si pouze částečné akademické angažmá na Vysoké školy finanční a správní, kde se Karel Havlíček mnoho let věnuje výzkumu a publikační činnosti.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here