„Česko by bez problémů zvládlo dvakrát více turistů, než do něj jezdí dnes. Ale potřebujeme pomoc,“ říká na adresu současných změn v podpoře cestovního ruchu ze strany státu prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR [SOCR ČR] Tomáš Prouza. A nejen to.

Jak hodnotíte ponížení rozpočtu agentury CzechTourism na příští rok?

Snížit rozpočet agentuře CzechTourism z 500 milionů na 184 milionů je v podstatě likvidace této agentury jako takové. Já chápu snahu uspořit provozní náklady propojením jednotlivých zahraničních agentur [CzechTourism, CzechInvest, CzechTrade, pozn. red.], ale pokud tím vzniknou úspory, měly by se vrátit do cestovního ruchu. Ten dneska generuje obrovské množství peněz i v mnoha znevýhodněných regionech. Není to jenom o Praze a Českém Krumlově. Turisté peníze vozí i do regionů, které jinak nemají moc šancí na nějaký velký rozvoj. To znamená, že stát by byl velmi hloupý, když by nepodporoval nebo přestal podporovat cestovní ruch.

Překvapilo vás snížení rozpočtu o více než polovinu? Cca 180 milionů korun mají být čisté provozní náklady agentury…

Je to velice překvapivé. A fakt je, že se 184 miliony korun se toho nedá nic udělat. Ano, budou peníze na to, aby se mohlo svítit a vařit káva, ale nebudou peníze na to, aby se Česko propagovalo jako zajímavá destinace.

Česko a jeho cestovní ruch

Poškodí podle vás seškrtání agenturu, respektive český cestovní ruch?  

Nový šéf agentury CzechTourism [Jan Herget, pozn. red] se hodně snaží. Mluví s byznysem. Chce slyšet názor na to, jaké kampaně budou fungovat, jaké nebudou. Chce věci dlouhodobě plánovat. To dává smysl, protože podpora cestovního ruchu se nedá změnit za týden ani za měsíc. To znamená, že mne děsí ty současné změny [slučování agentur, ponížení rozpočtu, pozn. red], které nejsou nijak promyšlené. Mohou zničit dlouhodobý přístup, který se teď nové vedení CzechTourismu snaží prosadit.

Agentura byla v minulosti spojována s korupcí. Jak toto vnímáte?

To je téma pro Policii ČR. Těch podezření je tam spousta. Já jsem hlavně rád, že se to řeší. A že se to snad nezamete někam pod koberec.

Vraťme se k rozpočtu. Pokud dojde k jeho ponížení o více než polovinu, které činnosti agentury to ohrozí?

Pokud by se mělo takto masivně škrtat, CzechTourism nebude mít šanci se například účastnit velkých a významných veletrhů cestovního ruchu po celém světě. Zdá se, že nebude mít peníze na podporu leteckých linek ze zahraničí. Což je třeba důležité z pohledu čínských turistů. Bez podpory leteckých linek by tu čínských turistů bylo minimum. Přitom jsou to turisté, kteří z těch mimoevropských zemí u nás utratí nejvíce. Číňané u nás dneska utrácejí daleko více než Rusové. Tedy je to velice důležitý segment podpory. Bez přímé podpory leteckých spojení s Čínou by tu čínští turisté nikdy nebyli.

Jak se koukáte na slučování agentur CzechInvest, CzechTrade a CzechTourism?

To sestěhování má nějaký smysl. Pořád je asi dobré, aby ti lidé seděli v jedné kanceláři. Měli společnou sekretářku, měli společný software. To jsou úspory, které dávají smysl. Ale to, co bych chtěl vidět, je to, že se ty úspory přetaví do silnějších marketingových programů. Že o to více bude CzechTourism, respektive Česko v zahraničí vidět. Tím, že bude platit méně za kanceláře a software, bude více efektivní v tom hlavním úkolu, který má. A tím úkolem je propagace České republiky.

Zapojení byznysu

Hovoří se o tom, že by stát měl více spolupracovat na podpoře cestovního ruchu s firmami v cestovním ruchu. Jaká je v tomto ohledu situace?

Dneska spousta lidí v cestovním ruchu dělá mnoho věci dobrovolně. Když se podíváte na horská střediska, tak stopy pro běžkaře zajišťují velké hotely a dělají to za své peníze. Když se podíváte na autobusy, které někdy sváží lyžaře na sjezdovky, dělají to podnikatelé a zase za své vlastní peníze. Problém je, že ve všech okolních zemích toto a mnohé jiné dělá stát. A to je ta jeho podpora cestovního ruchu.

Jak byste to řešil vy?

Já si myslím, že by stačilo zkopírovat pravidla, která jsou dnes třeba na Slovensku. Tam platí, že když podnikatelé v dané destinaci dají peníze na její rozvoj, podporu nějaké nové služby, stát jim přispěje jedna ku jedné. Čili stát přenechá iniciativu byznysu, a když vidí, že ten generuje nějaké peníze za službu, o níž je přesvědčen, že bude přínosem a vyplatí se, jinak by do ní peníze nedával, stát tomu byznysu pomůže. To by úplně stačilo. Ale bohužel Česko, respektive stát dnes není ochoten udělat ani to.

Mám to tedy chápat tak, že jen soukromý byznys je dnes podporovatelem cestovního ruchu u nás?

Tak stát dělá nějaké věci přes CzechTourism. A hodně věcí dělají kraje. To je pravda a za to je třeba je pochválit. Ale jednoznačně je třeba říci, že stát by mohl dělat podstatně více pro podporu cestovního ruchu, než dělá. Minimálně by mohl dělat to, co dělají Slováci. Motivovat k podpoře cestovního ruchu soukromý kapitál, který pak velmi rád přijde. Zvlášť, když se na tom bude spolupodílet i stát. A to rozhodně není o tom, že by tu stáli podnikatelé s nataženou rukou a říkali – státe dej! To, co my jako Svaz obchodu a cestovního ruchu říkáme je – státe pomoz nám, ať je podpora cestovního ruchu efektivnější. My říkáme, když my něco uděláme, tak to dorovnejte, ať je to více vidět, je to efektivnější, lépe to funguje.

Potřebujeme pomoc

Diskuze se vede i o tom, pod koho bude spadat CzechTourism, obecně podpora cestovního ruchu. Zda dále pod Ministerstvo pro místní rozvoj [MMR], nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu [MPO]. Pod který úřad by měla spadat podpora cestovního ruchu podle vás?  

Obě varianty mohou dávat smysl. Myslím si ale, že MPO by bylo z dlouhodobého hlediska asi smysluplnější. Důvod je, že ekonomický přínos cestovního ruchu je značný. I to je zajímavý segment ekonomiky, který do budoucna poroste. Česko prostě nemůže zůstat zemí průmyslových montoven. Česko by bez problémů zvládlo dvakrát více turistů, než do něj dnes jezdí. Ale potřebujeme pomoc. Pokud by MPO zvládlo cestovní ruch zapojit do toho byznysu, služeb, technologií, nových startupů, tak pak k němu cestovní ruch patří. Zejména pokud má MPO fungovat jako ministerstvo hospodářství – od průmyslu až po služby. Tedy logicky by pak pod něj spadal i cestovní ruch.

Nepůjde ale pak o přepřahání uprostřed kopce? Když přejde cestovní ruch z rezortu, jenž se jím dlouhodobě zabýval, pod jiný rezort, jenž se jím prozatím vůbec nezabýval?

Pokud by k tomu přesunu došlo, tak pod MPO přejdou i ti lidé, kteří cestovní ruch dosud dělali na MMR. Nebojím se toho, že by došlo k nějaké ztrátě vědomostí, know-how a podobně. To, co bych si ideálně přál, ať už to bude MMR nebo MPO, je, aby cestovní ruch dostal na starost někdo, kdo bude mít na vizitce uvedený jenom cestovní ruch. Cestovní ruch bude jeho hlavní a jediné téma. To znamená, aby náměstek ministra, který bude mít na starosti cestovní ruch, neměl na starost ještě dalších pět agend.

Co dál by měl vědět, umět?

Je důležité, aby uměl dobře spolupracovat s kraji, protože dneska jsou to právě kraje, které dávají do cestovního ruchu nevíce peněz. Více než stát, respektive vláda. Je tedy potřeba, aby na podpoře cestovního ruchu pracoval někdo, kdo to bude umět, bude věci dotahovat… V tomto ohledu je možná lepší MPO, které tyto věci umí o něco lépe. Ale i tak, jestli bude podpora cestovního ruchu spadat pod MPO, nebo MMR je marginální debata. Důležité je, aby cestovní ruch spadal pod někoho, kdo ho bude mít jako hlavní náplň práce a bude za něj opravdu bojovat.

Česko a slovenský model

Zmínil jste Slovensko. Tam se určitým hitem staly takzvané poukázky na rekreaci. To znamená, že stát uhradí třetinu nákladů tomu, kdo se rozhodne rekreovat doma, ne v zahraničí. I to vám přijde jako dobrý nápad?

Spíše než poukázky na rekreaci, které mají na Slovensku, bych raději v Česku primárně viděl onu již zmíněnou podporu soukromých investic, kterou mají na Slovensku. Pokud podnikatelé zainvestují do rozvoje své destinace, stát jim to dorovná jedna ku jedné. To mi přijde jako klíčové. To na Slovensku běží velice dobře.

A ty poukázky?

O smyslu rekreačních poukázek nejsem moc přesvědčen. Někdo je využít může, jiný ne. Je mnoho lidí, na které se nevztahují. Pokud jste živnostník, pokud jste zaměstnanec firmy do deseti lidí, malé firmy, máte smůlu. A to samozřejmě vytváří spoustu zbytečného napětí. Naopak, co dává smysl, je říci – milý byznyse, když investuješ, tak my tě podpoříme. A já myslím, že to by úplně postačilo.

Bavme se obecně o turismu. Co si myslíte o jeho současné podobě. Tedy o tom stále masivnějším náporu turistů, kteří musí všechno stihnout, ať už míří na Pražský hrad nebo Mont Everest?

Tak je to masivní nápor, ale je to o zvládnutém destinačním managementu. Typickým příkladem je Český Krumlov, který dneska omezuje půldenní zájezdy. Zdražuje služby pro turisty, z nichž v uvozovkách nic moc není. Turisty, kteří přijedou, vyfotí a odjedou, maximálně si dají jedno jídlo… Krumlov daleko více podporuje, aby do něj lidé jezdili na dva dny, přespali v něm, utratili v něm více peněz.

Turismus v globálním měřítku

Na druhé straně je otázka, zda toto za současné situace dokáže pomoci…

Tak samozřejmě, že když se ta masivní turistika nechá volně běžet, tak to dopadne tak, že ta hezká města budou zaplavená… To řeší nejen Česko, ale i celá Evropa.  Benátky řeší zákaz vjezdu autobusů… Každý nad tím nějak přemýšlí a my nad tím musíme přemýšlet také. A tady bych řekl, že to, co dělal CzechTourism dobře, zejména pak ty krajské agentury, byla snaha dostat turisty z Prahy, Krumlova, Kutné Hory někam dál. A i to by měla být jedna z velkých priorit České republiky. Cílem by mělo být, když sem turisté přijedou na čtyři dny, tak je  dostat z Prahy i na jiná místa. Nabídnout něco dalšího zajímavého.

Jak v tomto ohledu hodnotíte dopravní infrastrukturu v České republice. Například stále nedokončenou dálnici do Českých Budějovic a jiné?

Katastroficky. Pokud nejsem schopen dojet rychlíkem do Českého Krumlova za tři hodiny, tak spousta turistů tam nepojede, protože stráví více času na cestě než prohlídkou města. Česko potřebuje lepší dálnice, silnice, mnohem lepší železnice. Mnoho těch věcí by se dalo řešit právě po železnici. Ale když do Krumlova vlakem nedojedu ani za tři hodiny…

Co říci závěrem v případě cestovního ruchu?

Třeba to, že je nutné učit i lidi, jak je Česko hezké, a že má smysl dovolenou strávit i tady a nemusejí odjíždět jen mimo Česko.

Tomáš Prouza je český ekonom, který působil v letech 2004 až 2006 jako náměstek ministra financí ČR. V letech 2014–2017 byl státním tajemníkem pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR a zároveň v letech 2016–2017 koordinátorem digitální agendy ČR. Do svého jmenování státním tajemníkem působil ve Světové bance. Do října 2012 v Praze jako expert pro oblast finančních služeb, později jako seniorní expert v americkém Washingtonu, D.C. Po studiích na pražské VŠE a britské Open Univerzity byl editorem měsíčníku Prague Tribune a následně založil finanční server Penize.cz.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here