„Systém ochrany práv spotřebitele je v Česku velmi nepřehledný. Spotřebitel nemá svá práva přehledně a jasně upravena. Naopak se u nás musí dovolávat celých 180 právních předpisů, které se často mění a aktualizují. Což platí i pro potraviny,“ říká  pro Financnimys.cz ředitel Sdružení českých spotřebitelů [SČS] Viktor Vodička.

Orientují se Češi v tom, jaké potraviny nakupují? Nebo hledí stále hlavně na cenu?

Schopnost spotřebitele v orientaci a výběru zboží se neustále zvyšuje. Například cena výrobku je pro spotřebitele stále méně důležitým faktorem, než byla v minulosti. Zatímco po revoluci se v náhlé záplavě zboží spotřebitel orientoval hlavně podle ceny a kupoval ty nejlevnější potraviny nebo výrobky, tak dnes už mu to nestačí.

Co spotřebitele tedy zajímá při nákupu?

Lidé se více zajímají o kvalitu, ale i o chování výrobce a obchodníka. To platí pro potraviny, ale i další zboží. Zajímají se o záruční podmínky, jak dlouho jim zboží vydrží a je-li obecně nákup toho produktu pro spotřebitele ekonomicky výhodný. Tyhle otázky hrají v rozhodování nakupujícího čím dál větší roli.

Znamená to, že se čeští spotřebitelé stali náročnějšími?

Tyto vzorce chování se týkají především mladých lidí, což je pro nás dobré zjištění. Věkové kategorie od 18 do 28 let. To je povzbudivé, protože je to ta nastupující generace spotřebitelů, kteří doufejme, budou své úspory proměňovat v domácí produkt.

 Jak jsou na tom senioři? Oběcně lidé s nižšími příjmy?

Pro seniory a lidi s nižším sociálním statutem je cena stále jednoznačně nejdůležitějším ukazatelem.

Česko jako popelnice Evropy

Podle průzkumů si čtyři z pěti dotazovaných českých spotřebitelů myslí, že Česká republika je z hlediska potravin popelnicí Evropy. Je to podle vás pravda?

Je to výsledek častých diskuzí o dvojí kvalitě potravin. Ten pojem byl zaveden s mediální kampaní a bohužel došlo ke ztotožnění se s tímto názorem.

Češi ale jezdí nakupovat nejen potraviny do zahraničí. Do Německa, Rakouska. Proč?

Z průzkumu vychází, že nejčastěji v Německu nebo Rakousku nakupují právě lidé z okolí, tedy z Karlovarského, Ústeckého nebo Jihomoravského kraje. Důvod je, že nákup není jen o ceně a kvalitě, ale i o celkové kultuře prodeje. Jde o celkový obrázek a dojem, který si lidé z nákupu za hranicemi odnášejí.

Kolik českých spotřebitelů jezdí nakupovat za hranice?

Pravidelně zhruba třetina, příležitostně pak také zhruba třetina.

To je dost. Máte proto jiné vysvětlení, než je vyšší kultura prodeje?

Svoji roli hraje i cena. A pak samozřejmě to, že 96 procent českých spotřebitelů je přesvědčeno o tom, že potraviny jsou v EU dvojího druhu. Že je u potravin na unijním trhu praktikována dvojí kvalita výrobků. Potvrzuje to i náš průzkum. Podle něj je 81 procent českých spotřebitelů navíc i přesvědčeno, že dvojí kvalita je praktikována i u drogerie. A 44 procent je o tom samém přesvědčena u spotřebního zboží.

Málo přísná pravidla

Má Česká republika normy, které musí nabízené zboží u nás splňovat?

Ano, máme normy i kvalitativní požadavky na jednotlivé komodity potravin. Ale otázkou je, zda jsou tyto normy dostatečné. Tedy i tam, kde určitá pravidla platí, nemusí být vždy jisté, že jsou nastaveny dostatečně přísně. Ostatně i podle našeho průzkumu devět z deseti českých spotřebitelů považuje různé složení „stejných“ potravin za nekalou obchodní praktiku. Tři ze čtyř českých spotřebitelů nesouhlasí s rozdílným složením výrobků stejné značky ani v případě, že výrobce neporušuje žádný zákon. 97 % spotřebitelů se domnívá, že ČR by měla u potravin zavést přísnější pravidla a jasnější parametry kvality pro potraviny.

Vaše sdružení zastává názor, že by se u nás neměly prodávat uzeniny s méně než 50% podílem masa. Proč ne, když to bude zřetelně uvedeno na obalu? Spotřebitel by měl mít přece právo volby. Nebo ne?

To je takové to většinové, standardní řešení. Napišme to na ten obal a spotřebitel si přeci může vybrat. V praxi to je velmi složité. I odborníci mají problém se v kvalitativních parametrech uvedených na obalu často orientovat. Některé údaje na obalu jsou značně zavádějící. To, že je informace na obalu, většinou na zadní straně a malými písmeny, není pro spotřebitele tak jednoznačné, jako když vidí na přední straně nápis UZENINA nebo SALÁM. Bavíme se o nejlevnějších kategoriích komodit. Takové výroby jsou stále dostupné a stojí za zvážení, jestli je jejich prodej pro spotřebitele vůbec přínosem.

Trváte tedy na tom, aby se takové výrobky vůbec neprodávaly?

Ne. Takové výrobky by podle mě neměly být na domácích pultech vůbec dostupné. S tímto názorem se přitom ztotožňují i sami spotřebitelé. Například zákaz dvojí kvality potravin v rámci EU by měl být podle 78 procent českých spotřebitelů součástí zákona o ochraně spotřebitele. A to pro všechny výrobky.

To by ale znamenalo omezení výběru. Zúžení sortimentu. Spotřebitel by si pak nemohl sám zvolit, zda koupí salám s 45 % masa nebo s 95 %?

Mohl by si takové výrobky koupit. Ale takové výrobky pak musí mít nový, jiný název. Neměly by být prodávány jako párek nebo salám. Pokud je na trhu výrobek zavedený pod určitým všeobecně známým názvem, značkou, grafickým vyobrazením a podobně, je klamáním spotřebitele a nekalou obchodní praktikou, pokud je na různé trhy uváděn s různými vlastnostmi anebo složením.

Létáky na slevy

Zmínil jste seniory. Těch je v ČR 2,5 milionu. Mnozí z nich často i z finančních důvodů preferují levné zboží, i když je méně kvalitní. Jaké by pak třeba ti měli možnosti.

Například na tisk letáků, aby informovaly třeba ty seniory o ceně, se vydávají velké peníze. Kdyby se jen část z těch peněz dala na osvětu, aby se v té nabídce lidé uměli lépe zorientovat a aby byli schopni dekódovat o jaký výrobek skutečně jde, možná by se zájem o kvalitnější výrobky ze strany nejen seniorů, ale i dalších skupin zvýšil.

Kde vidíte nejslabší stránky na českém trhu spotřebitelů, v čem je největší problém?

Určitě je to chabá vymahatelnost práva. Pokud mám jako spotřebitel nějaký problém, mám mít zaručeno, že to řešení problému bude rychlé a efektivní. To bohužel u nás zaručeno není. Systém ochrany práv spotřebitele je velmi nepřehledný. Spotřebitel nemá svá práva přehledně a jasně upravena na jednom místě. Naopak se u nás musí dovolávat celých 180 právních předpisů, které se často mění a aktualizují.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here