Vývoj a inovace jsou klíčové pro úspěch českých firem. Klíčovou roli v tom hraje i dostupnost jejich financování. Firmy v ČR si přitom o peníze většinou řeknou u tuzemských bank. Problém ale je, že si peníze – nejen na vývoj a inovace – u tuzemských bank půjčují podstatně dráž, než si půjčují firmy v zemích eurozóny.

Vývoj a inovace jsou z hlediska konkurenceschopnosti klíčové i pro firmy v ČR. Podle průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR [AMSP ČR] do zmíněných oblastí aktuálně investují v ČR tři firmy z deseti. Nejvíce pak firmy nad sto zaměstnanců. Trendem přitom jsou investice do robotizace a digitalizace. Do nich aktuálně investují čtyři firmy z deseti. A zhruba polovina z tuzemských firem o investicích do robotizace a digitalizace uvažuje do budoucna.

„Nejvíce atraktivní jsou z pohledu firem samozřejmě produktové inovace. Ale nové technologie se projevují i v inovacích procesních, které bych vůbec nepodceňovala. Už proto, že zejména v nich mají tuzemské firmy často značné rezervy,“ vysvětluje místopředsedkyně představenstva AMSP ČR Pavla Břečková.

Dodává přitom, že v praxi není ničím výjimečným, když se firma pro zanedbání procesních inovací nedostane k inovacím produktovým. Jsou tu ale i další háčky.

Pokud investici do inovací nezobchodujete, pak jste špatně investoval. Investice do inovací se musí projevit ve výsledcích firmy. Ať už se pozitivně promítne do produktivity práce, efektivity procesů nebo do hospodářských výsledků firmy,“ upřesňuje.

Její slova potvrzuje i druhý místopředseda AMSP ČR Karel Dobeš. Podle něj nejsou výjimečné případy, kdy firma nakoupí moderní roboty, ale protože nemají správně nastavené procesy nebo zaškolené pracovníky, nedokáže roboty využít a pak je se ztrátou prodává.

Firmy v ČR a vlastní zdroje

Pro investice do inovací jsou potřeba peníze. V tomto ohledu české firmy ovšem narážejí na dvě zásadní překážky. Tou první jsou rostoucí vstupní náklady, které podle Pavly Břečkové významně snižují vlastní zdroje firem právě na investice do inovací.

„Vlastní zdroje firem se v poslední době tenčí z mnoha důvodů. Na prvním místě je to rychlý růst mezd, který neodpovídá růstu produktivity práce v ČR. Další je třeba pokrytí kurzového rizika. To firmy stojí cca osm procent z jejich zisku. Dále jsou to i rostoucí náklady na energie. Ty stouply za poslední tři roky o 16 procent,“ vyjmenovává některé z položek, které firmám ubírají peníze na inovace.

Její slova o rychlém tempu růstu mezd přitom potvrzují i aktuální data Českého statistického úřadu [ČSÚ]. I když ukazují na mírné zpomalení tempa růstu, průměrná hrubá měsíční mzda vzrostla v letošním druhém čtvrtletí o 7,2 %. A aktuálně tak činí 34 105 korun [medián 29 127 Kč]. Obecně přitom platí, že příjmy domácností v ČR rostou o dost rychleji než v průměru celé Evropské unie. V hrubém vyjádření jen mezi lety 2008 až 2018 mzdy vzrostly o 47 %.

Úvěry od bank jsou drahé

Podle aktuálního průzkumu AMSP ČR pro většinu českých firem [82 %] jsou v případě investic do inovací hlavním finančním partnerem banky. Tím se ovšem dostáváme k druhé potíži, s níž se musejí tuzemské firmy vyrovnávat. Tou je cena firemních úvěrů. Statistiky hovoří o tom, že zatímco průměrný úrok firemních úvěrů v zemích eurozóny je cca 1,9 %, v Česku je to cca 3,8 %. Praxe ovšem ukazuje, že úroky u úvěrů jsou ještě výše.

„Pokud bych měla mluvit za strojírenský sektor, tak dnes střední česká firma pod sto zaměstnanců nedostane úvěr od banky za úrok pod čtyři procenta,“ říká Pavla Břečková.

Cenu úvěru dále zvyšují bankovní poplatky. Důležitou roli hraje i bonita klienta. To, že jsou ceny úvěrů pro firmy v současnosti drahé, potvrzují i samotné firmy v ČR. V průzkumu AMSP ČR by zvýhodněné úvěry, včetně snadnější přístupu k nim, přivítalo 40 % z nich. Což se týká i firem nových, u nichž se úroky u úvěrů – kvůli vysoké rizikové složce – běžně pohybují v úrovni deseti procent. Což je podle názoru Pavly Břečkové mimo jiné způsobeno i tím, že tuzemské banky nerady podstupují riziko.

„Tuzemské banky nejsou postaveny na to, aby šly do rizika. Nejsou ochotny podstupovat rizika, a když ho i podstoupí, tak si to nechají náležitě zaplatit,“ vysvětluje Pavla Břečková.

Její slova nepřímo potvrzuje i manažer strategických projektů České spořitelny Ladislav Dvořák. Ten říká, že u rizikových projektů může být riziková složka ceny úvěrů třeba i šestiprocentní.

Pro Financnimys.cz přitom nevylučuje ani možnost českých firem půjčit si peníze u banky v zahraničí. I když to se podle něj nemusí vždy vyplatit. Například kvůli zajištění kurzového rizika, podmínkám čerpání úvěru, nebo skutečnosti, že na tuzemské firmy budou zahraniční banky, pokud nepůjde například o firmu typu ČEZ, vždy hledět jako na firmy rizikové. A to už jen kvůli tomu, že si jdou pro peníze mimo svou domovskou zemi.

„Což už samo o sobě zvýší cenu, za kterou si firma u zahraniční banky půjčí,“ upřesňuje.

„Na vině“ je koruna a ČNB

Ladislav Dvořák dále vysvětluje, proč jsou firemní úvěry v Česku dražší než firemní úvěry v zemích eurozóny.

„Vyšší ceny úvěrů pro firmy obecně, nejenom u klientů s vyšší mírou rizika, pramení ze sazeb České národní banky. Jestliže ty jsou u nás oproti zemím eurozóny vyšší, zákonitě se to musí projevit i do vyšší ceny úvěrů pro firmy, protože tuzemské banky přece nebudou firmám půjčovat za méně, než si samy půjčí,“ vysvětluje.

Argumentuje tím, že pokud je referenční úroková sazba vyplývající z nastavení základních úrokových sazeb Českou národní bankou v úrovni cca 2 až 2,3 %, těžko mohou být úroky u úvěrů pro firmy na průměru úroků u stejných úvěrů zemí eurozóny.

„Je třeba ale také říci, že již nyní můžeme vnímat signály ze strany České národní banky v tom smyslu, že dojde k přehození výhybky ve smyslu minimálně dalšího nezvyšování základních úrokových sazeb. Už to je posun, protože ty původní informace byly o pokračování zvyšování úroků,“ upřesňuje.

 „A to třeba i z toho důvodu, že všechny hlavní světové centrální banky se nižšími sazbami snaží stimulovat zpomalující ekonomiku,“ dodává.

Zajištění kurzových rizik

Jako šanci pro firmy pak uvádí zvýhodněné úvěry, na nichž participuje Evropská investiční banka, Evropský investiční fond nebo Českomoravská záruční a rozvojová banka [ČMZRB]. A to třeba kvůli levnějšímu zajištění kurzového rizika než čistě u komerčních bank.

S tím koresponduje ostatně i další závěr průzkumu AMSP ČR, podle kterého by české firmy ocenily i nižší náklady právě na zajištění kurzového rizika. Zde dnes firmy [cca 25 % firem] nejvíce využívají úrokový SWAP pro uzamčení úrokové sazby [IRS]. Dále pak úrokové opce [CAP i FLOOR] pro zajištění maximální výše nákladů na úroky.

Firmy v ČR a investiční klima

Další věcí, kterou by české firmy ocenily z hlediska svých nákladů a investic do inovací je i kompetentnější podpora ze strany státu. Inovační „klima“ v ČR představitelé AMSP ČR charakterizují jako komplikované.

Abychom se vyrovnali inovačním lídrům, je třeba naše prostředí velmi zjednodušit. To znamená zavést snadné nástroje podpory. A hlavně odstranit bariéry v podobě různého posuzování daňových odpočtů i inovací samotných jednotlivými institucemi,“ tvrdí Karel Dobeš.

Podle Pavly Břečkové to v praxi znamená například to, aby se nestávalo, že finanční úřad odmítne uznat právě investice do vývoje a inovací jako daňový odpočet. A to i ve chvíli, kdy tu samou investici jako daňový odpočet uznává v rámci dotační podpory CzechInvest.

„To znamená, že není možné, aby dvě státní instituce hodnotily jednu a tu samou věc dvojí optikou. Nepřípustný je pak argument, které firmy často slyší, že pokud se jim to nelíbí, mají se soudit. Na to opravdu mnoho soukromých firem nemá čas a ani peníze,“ uzavírá.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here